Biovodíkové vzducholodě jako doprava budoucnosti

Futuristické návrhy Vincenta Callebauta lahodí oku každého fanouška science fiction. Jeho nejnovější dílo představuje gigantické vzducholodě poháněné vodíkem vyráběným z mořských řas.

Podle Callebauta se kolem roku 2015 začnou pomalu prosazovat biopaliva třetí generace. Nanotechnologie a obnovitelné zdroje se stanou primárními průmyslovými obory a tudíž i ekonomickou a politickou prioritou.

Výzkum biopaliv třetí generace dnes probíhá na mnoha světových univerzitách. Jejich hlavní výhodou je, že nezabírají cennou půdu, která může být využita pro lesy nebo zemědělské plodiny. Naopak, rostliny ze kterých lze vyrábět biopaliva třetí generace se dají pěstovat dokonce i ve vyprahlých oblastech.

Obrovskou příležitost nabízejí v této oblasti především mořské řasy. Callebautova idea je taková, že mořské řasy budou přímo vyrábět velké množství vodíku. Těmi se pak budou plnit futuristické vzducholodě připomínající vesmírné lodě z filmu Pátý element.

Obrovskou příležitost – nebo spíš zátěž – vidí Callebaut v Číně, resp. tamních obyvatelích. Tvrdí, že podle některých odhadů už od letošního roku bude každoročně odlétat z Číny na zahraniční dovolenou až 200 mil. tamních obyvatel. To znamená obrovskou zátěž pro leteckou dopravu a planetu jako takovou.

Čína už dnes objednává nová letadla po stovkách a zároveň vyvíjí svá vlastní. Ani to však nejspíš nebude stačit. Callebaut proto navrhuje obrovské hybridní vzducholodě. Jejich primárním účelem mají být humanitární mise, vědecký výzkum a doprava materiálů. Sekundárně je lze ale využít také pro turistiku, hromadnou přepravu či dokonce jako zábavní/hotelové zařízení.

Hlavní výhodou obrovských, přírodně vyráběným vodíkem plněných vzducholodí, je skutečnost, že minimálním způsobem zatěžují životní prostředí. Vyžadují méně infrastruktury, čímž zabraňují např. odlesňování, které provází budování dálnic, runwayí a podobně.

Představa je dokonce taková, že vzducholodě by mohly fungovat jako obrovské mobilní nemocnice, které by byly k dispozici kdekoliv, kde by právě bylo potřeba. Mohly by také sloužit jako dopravníky pro doly nebo továrny.

Vzducholodě o rozměrech mnoha stovek metrů nazvané Hydrogenase by létaly v průměrné výšce 2 km rychlostí 175 km/h při max. hmotnosti nákladu 200 tun. Cílem Callebautova návrhu je proměnit celou filozofii přemýšlení lidí o dopravě, které se už déle než století nese v duchu „jedině rychleji“.

Chce se zaměřit na kvalitu a ekologii dopravy. Vzducholodě jsou vybaveny také dalšími obnovitelnými zdroji energie – větrnými turbínami a solárními panely. Součástí celého projektu jsou také „dobíjecí podstavce“ vzducholodí.

Ty jsou umístěny v oceánech, kde jsou pěstovány mořské řasy produkující vodík. Těmi se přímo plní vzducholodě. V podstatě jde o pomyslné čerpací stanice. Zároveň se ale jedná o stanice generující obnovitelnou energii z mořských vln a slunečního záření. Energeticky jsou tedy plně soběstačné.